Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Lysacup 2016 - 17. etapa: Malenovice, Rajská bouda+vyhlášení

27. 2. 2016

lc-2016_17_1_dsc_0037.jpgOčekávaný a obávaný den nastal. Je sobota 27. 2. 2016, poslední únorový víkend a tím pádem i poslední etapa Lysa cupu 2016. Loučíme se s celým ročníkem LC 2016. Poslední závod je jako vždy bodován dvojnásobným počtem bodů a startuje se od Rajské boudy, ve třech vlnách s 2,5 min odstupy.

Ranní mrazíky dávají vědět o tom, že zima ještě drží vládu, i když letos byla opět zima mírná, přeci jen na horách nějaký ten centimetr sněhu spadnul. Tak alespoň nahoře se cítíme, jako že je zima.

Vyjíždím krátce po osmé, dnes mířím do Malenovic, ke korýtku, projíždím okolo Rajské boudy, už se tu pomalu začínají sjíždět auta, nezastavuji a pokračuji dál, jsem v polovině stoupání, kousíček pod korýtkem a ouvej… na cestě led a auto dál nejede., co teď? Nahoru to nejde, musím opatrně couvnout níže. Smýká se to sem a tam a najednou stojím napříč cesty.

Ufff!!!! Až mi zatrnulo, zastavil jsem se sotva metr od srázu, ale co dál? Dopředu to nejde, tam hrozí, že spadnu do potoka, a couvnout auto nechce. Stojím bezradně, když vtom přijíždí auto. Osazenstvo mi pomáhá auto stočit. Povedlo se a já mohu sjet níže, tady už je cesta suchá. Děkuji Vám všem za pomoc, sám bych si neporadil. Parkuji pod kopcem, balím si věci, nasazuji nesmeky a vyrážím.

Nejdříve po ledu, pak se to střídá, jak jarní počasí. Chvíli sucho, chvíli sníh, pak zase led a tak dokola. Nad závorou už začíná převládat sníh, už se jde lépe. Nespěchám, přesto cítím, že se začínám lehce potit, tak zvolním, času mám dost a nahoru se v klidu dostanu po desáté.

Tak první převléknout, pohladit hladící bod, na delší dobu naposledy, nachystat aparát, zamávat do kamery a už vyhlížím prvního závodníka. Nahoře je -8°C a dost nepříjemný vítr, proto raději scházím pod chatu, kde jsem trošku v závětří. Ještě pár minut a je tu první závodník.

I přes časový handicap se jako první prodral do cíle Tomáš Maceček (Pearl iZUMi) v čase 43:29, druhý byl Petr Hudeček ((mo)mentálně opavské dupy) v čase 44:38 a třetí doběhl Tibor Ponek (CK Turzovka), v čase 45:08.

První ženou na vrcholu byla Denisa Krejčiříková (VZS Ostrava), která „rozcupovala“ muže, doběhla totiž na nádherné 3. pozici, v čase 44:53, druhá žena v cíli byla na 51. místě Ivona Krejčiříková (VZS Ostrava), v čase 49:00, třetí byla na 58. místě Andrea Krstevová (Pearl iZUMi) v čase 49:30.

Poslední závod letošního ročníku si vychutnalo 262 závodníků, z toho bylo 14 chodců.

Po hodině a půl dobíhají poslední závodníci a já se mohu vydat na zpáteční cestu. Cestou dolů mě předbíhají závodníci… jen si jděte, pomyslím si, jste mladí, běhá vám to lépe. Jdu pomalu dolů, v hlavě myšlenka na to, jak rychle to zase uteklo, čtyři měsíce jsou zase za námi, Lysacup končí a teď bude pauza, než začne cyklistika a jiné běhy. Joj!!! To bude nuda!!!

Jsem pod korýtkem, scházím s kopečka a po ledu ani památka. Docházím k autu, nasedám a vyjíždím, směr hospůdka Pod Borovou, kde bude vyhlášení.

Tady už není kde zaparkovat, parkoviště plné, tak si hledám místečko někde při kraji, abych nepřekážel. Převléknu se do suchého a jdu dovnitř. Do zahájení vyhlášení zbývá něco přes dvě hodiny, tak si dám oběd a pak už jdu do sálu, zaujmout místečko.

Čas se vleče a ne a ne poskočit. Konečně je tu 15. hodina, pak 16. a za chvíli začíná vyhlašování. Nejdřív ze všeho přivítání a potom jedna raritka!!!!! Pan Švidrnoch jde pod nůžky!!!!! Velké to překvapení pro nás diváky. Vlasy jsou ustřiženy, hlava vyholená. Teď už jen vydražit Švidrnochův vlas…. Začíná se na 300,- končí na 1 500,-

Poté přibíhá na pódium žena, že chce také ostříhat…. Sedá na stoličku, odkládá dres, pak ovšem udělala něco, co se ve slušné společnosti nedělá … Na moji náturu to bylo již „přes čáru“.

Pak už konečně začíná vyhlašování těch nejlepších ve svých kategoriích. Po vyhlášení ještě probíhá losování tomboly a potom bude pokračovat zábava, i s kapelou, až do pozdních hodin, ale na to já už nečekám. Venku je již tma, ale stejně ještě pohledem zabloudím směrem, kde už jen tuším vrchol Lysé hory, v duchu se loučím, nasedám a odjíždím domů.

Je třeba stáhnout fotky a taky ženě trošku vynahradit mou dnešní více jak desetihodinovou nepřítomnost. A pokud ještě nezačnu u PC dřímat, překontrolovat i nějakou fotku.

Krásné čtyři měsíce zimních běhů na Lysou horu skončily a zase budeme čekat osm, než začne další ročník. Co přinese čas, mezidobí do listopadu, to nikdo neví, ale pokud budu živ a zdráv, opět se rád budu vydávat týden co týden na vrchol Lysé hory vyhlížet závodníky.

 

Fotogalerie ze závodu