Jdi na obsah Jdi na menu
 


Veřovický lesoběh - 2016

25. 6. 2016

lesobeh_1_dsc_0279.jpgV sobotu 25. 6. 2016 jsem se vypravil na kole na další běžecký závod. Pan Zdeněk Pop pořádal 1. ročník terénního skotačení pro všechny pod názvem Veřovický lesoběh 2016.

Něco málo o závodě. Běžci mají k dispozici možnost výběru ze tří délek trati. Na 5 km, na 10 km, na 20 km. Každá z tratí je náročná, střídá se kopcovitý terén s rovinkami a dokonce i s překonáváním potoku Jičinky. Nedá se to vypovědět, to se musí vidět.

Vyjel jsem na kole v 8:30, cesta ubíhala v poklidu, jel jsem si vyhlídkovou jízdu. Počasí ukázkové, sluníčko již v ranních hodinách hřeje až až, nebe bez mráčků. Dojíždím do Veřovic a mířím do areálu lyžařského klubu Veřovice, kde je prezentace, start i cíl závodu.

Docela mě zaskočilo (příjemně), kolik závodníků se tu sešlo a docela i hodně dětí, je vidět, že ne všichni jen sedí u počítačů, že jsou i takoví, které sport baví, a nevím, jestli se to zdá jen mě, nebo je to celonárodní, že sportujících dětí přibývá.

Potkávám tu hodně známých tváří, dost závodníků, co běhávají Lysa cup, a také z jiných závodů. Povídání nebere konce a během řeči se dozvídám něco o trati, trochu si v hlavě sumíruju, kde budu fotit. Udělám pár fotek a vyjíždím na trať. Vyšplhám se asi 1,5 km od startu, tady si počkám na všechny tři vlny. Závodníci startují podle délky trati. První vybíhají na 20 km, start v 10:00, na 10 km startují v 10:15 a na 5 km v 10:30.

Po chvíli čekání se ozývá startovní výstřel, tak za chvilku je tu mám. Přibíhají, jsou již roztrháni, první krpál pole natáhl. Během cirka 10 min je první vlna za mnou. Chvíli čekám na druhou vlnu a potom ještě na třetí. A tady mě čekalo další překvapení. Trať na 5 km běží téměř samé děti, jen některé ty menší s doprovodem.

Jakmile proběhli poslední, vyjíždím kousek před cíl, zastavuji nad krátkým krpálem, ale o to strmějším. Cíl mám na dohled, ale závodníci neběží přímo do cíle, ale ještě to obíhají po louce, kde je prosečená trasa. Mají to dobře vymyšlené. Tady si počkám na všechny závodníky. Pak již zamířím do prostoru cíle.

Ouha zjišťuji, že mám defekt. No to je nadělení. To budu muset jít domů pěšky. Dojel – došel jsem do cíle. Potkal jsem pana Rybáře, když se dozvěděl, že mám defekt, okamžitě nabídl pomoc a ještě s jedním mužem z TOBI mi v cukuletu kolo opravili. Tímto bych jim rád poděkoval. Už jsem se viděl, jak domů šlapu vedle kola.

Závodníci jsou v cíli a my máme čas, než pořadatelé spočítají výsledky, tak se můžeme občerstvit. První si dám pivo a potom zelňačku. Než dojím, začíná vyhlašování. Pak už se jen rozloučím a jedu domů.

Dnešní večer jsem zakončil návštěvou Amfiteátru na Horečkách, kde v rámci frenštátského kulturního léta proběhl Večer muzikálových hvězd.

 

Fotogalerie ze závodu