Jdi na obsah Jdi na menu
 


Závod horských kol na Velký Javorník - 2018

16. 9. 2018

kola-vj_1_dsc_0035.jpgSobotní ráno 15. 9. 2018 je lehce hektické. Včera navečer přijel ze Zlína Zbyněk s rodinou a dnes ráno jsem je vezl do Mošnova na Dny NATO. Vyjížděli jsme před osmou ranní, ale daleko jsme se nedostali, počítal jsem, že nás pustí až do Albrechtiček (jako jiné roky k rodině), ale už v Nové Horce nás zastavila policie a že dál nemůžeme. Co naplat, rodinka vystoupila a museli pěšky. Já jsem se vrátil domů.

Domů jsem se vrátil dost brzy, tak jsem něco pojedl, v 9 hodin přijel Milan a Mili, ti se s manželkou o Martinu postarají, tak jsem sbalil aparát a jel ke skokanským můstkům. Tady se dnes koná již 27. ročník závodu s názvem -  Závod horských kol na Velký Javorník.

Délka trati 10.2 km, součet převýšení 564 m.

Trať vede 1,3 km k Žabárně, asfalt, dále na 5.8 km Spodní Javornickou cestou k Oborohu, jedná se o horskou cestu s asfaltovým povrchem. Zde trať odbočuje vlevo, na cestu Pod Paluchem, horská cesta s travnatým povrchem. Po dosažení 8.2 km trať odbočuje vlevo na asfaltovou cestu nad Paluchem, asfalt je až do cíle. Na 9.2 km odbočujeme vpravo v ostrém úhlu na Horní Javornickou cestu. Z této na 9.4 km, v oblasti Dvořiskové studénky, odbočujeme vlevo a pokračujeme lesem k vrcholu Velkého Javorníku.

Jsem tu kolem půl desáté, tak projdu po parkovišti, podívám se k prezentaci, vyfotím několik fotek, popovídám si se známými a 10 min. před desátou odjíždím k Žabárně. Zaparkuji za křižovatkou a dále pokračuji po svých. Chci jít do zatáčky asi 1 km od Žabárny.

Tady zjišťuji špatné postavení slunce, fotil bych přímo proti slunci, proto jdu ještě kousek výše do stínu.

Nachystal jsem si i kameru, ale už jsem neměl čas si s ní pohrát, tak film nebude. Psalo mi to něco jako restart, nebo reset, ale už jsem uviděl prvního závodníka, tak jsem nechal kameru osudu a chystal se fotit, abych měl aspoň nějaké snímky.

Závody na kolech jsou vždy moc rychlé, trvalo to jen pár minut a už jsem jim viděl jen záda. Tak sbalím kameru, (zbytečně jsem se s ní tahal) a jdu k autu. Tady už nic nového neuvidím a na to, abych šel na vrchol, nemám čas. Tam by bylo s kým si popovídat, počkat si na vyhlášení, no bohužel. Sedám do auta a mířím domů.

Jsem rád, že jsem se na chvíli dostal na závody. Původně jsme měli v plánu jet všichni tři, já, manželka a Martina, ale jelikož Martině přijela návštěva, jel jsem sám.

 

Fotogalerie ze závodu